Aktuální výročí: 21. září 1651 - zemřel Maxmilián I. Bavorský

Vyhledávání

O nás

Články

Kontakty

Novinky:

  • 19.10.10 - Doplněno hodnocení FB
  • 29.8.10 - Doplněn kalendář výročí
  • 5.7.10 - Celková změna koncepce stránek

Reklama

časopis

Přihlášení

Systémové zprávy



[CNW:Counter]

Robert Monro of Obsdale (1590 – 1680)

Plukovník skotského pluku „Sir Donald Mackay“

Robert Monro pocházel z velmi rozvětveného skotského klanu jehož mnozí příslušníci bojovali za Třicetileté války převážně v řadách protestanských armád. Robert Monro byl typickým zástupcem skotské šlechty oné doby, která se nechala najímat do všech možných evropských armád. Jejich statečnost, naprostá lojalita a spolehlivost byla vysoce oceňována.

Robert Monro se narodil pravděpodobně koncem roku 1590 na rodinném panství Obsdale v skotském hrabství Ross-shire. Jeho otec byl Georg Monro of Obsdale. Po studiích na univerzitě St. Andrews získal v letech 1625-26 první vojenské zkušenosti ve francouzské armádě. V srpnu roku 1626 se nechal naverbovat do skotského pluku, který postavil vojenský podnikatel Sir Donald Mackay. Ten pluk následně pronajal dánskému králi Kristiánovi IV.

Pluk byl nejprve posádkou v pevnosti Boitzenburg poblíž Hamburgu, kterou 1627 obhájil před útoky císařských. Později bojoval Robert Monro ve střetnutích u severoněmeckého Oldenburgu, kde byl raněn do kolena. Dánská armáda byla poražena, zbytky unikli na lodích na dánské ostrovy. V roce 1628 byl pluk Mackay posádkou v pevnosti Stralsund. 25. května oblehl pevnost císařský generalissimus Albrecht z Valdštejna. Ačkoliv byli císařští v přesile, nepodařilo se jim pevnost dobýt. Po 11 týdnech museli odtáhnout s nepořízenou. Robert Monro - tehdy v hodnosti majora - byl na základě vynikajícího chování povýšen na podplukovníka. S jeho plukem v síle 500 mužů pak v roce 1630 obhájil pevnost Schivelbein (dnes Swidwin v Polsku) proti 8.000 císařských, kteří se snažili pevnost dobýt.

Po podepsání míru mezi císařem a dánským králem Kristiánem IV. přešly skotské pluky do služeb švédského krále Gustava Adolfa. Pluk Mackay, kterému velel podplukovník Robert Monro, se během švédské invaze vylodil 6. července 1630 na severoněmeckém pobřeží u městečka Rügenwalde. Švédská vojska včetně skotských pluků rychle postupovala německými krajinami směrem na jih. V lednu 1631 oblehla město Neu Brandenburg, jehož posádka se vzdala pod podmínkou volného odchodu. V dubnu téhož roku porazil švédský král císařské u Frankfurtu nad Odrou a způsobil jim značné ztráty. I zde se skotské pluky osvědčily. V září 1631 došlo k velké bitvě u saského Breitenfeldu, kde švédské spojenecké vojsko porazilo na hlavu císařskou armádu jíž velel generál Tserclaes Tilly. I této bitvy se Robert Monro se svým plukem s velkým úspěchem zúčastnil. Po této bitvě byl jeho pluk přidělen generál-poručíkovi Wolfu Jindřichu von Baudissin, s nímž táhl k Würzburgu.

Tam dorazil když už bylo město Švédy obsazeno. O dobytí mostu přes Mohan se ovšem zasloužily dva skotské pluky pod vedením plukovníka Jamese Ramsaye (pozdějšího velitele pevnosti Hanau v Hessensku) a Sir Johna Hamiltona. Ztráty obou pluků byly značné, protože vojáci museli přebíhat značně poškozený most po jednom a to pod přímou palbou obránců pevnosti.

29. dubna 1632 se Gustav Adolf pokoušel dobýt města Ingolstadt, ovšem bez úspěchu. I zde byl Monroův pluk v ohni.

V polovině tohoto roku se položila císařská armáda vedená Albrechtem z Valdštejna a armáda krále Gustava Adolfa poblíž Norimberka. Valdštejn svůj tábor velmi dobře opevnil. Švédové se dlouho snažili císařské ze jejich tábora vylákat, ovšem bez úspěchu. Nakonec došla královi trpělivost. 3. září dal povel k všeobecnému útoku. Pluk Roberta Monro o 7 kompaniích a 500 mužích stál ve středu první útočné linie. Švédové několikrát bezúspěšně zaútočili na Valdštejnova postavení. Jejich ztráty byly značné. Nakonec dal král rozkaz k ústupu. Zbytky pluku Mackay (necelé 2 kompanie) pak byly posádkou v městě Coburg.

V červenci roku 1633 se Robert Monro odebral do Skotska naverbovat nové muže pro svůj pluk. Na evropské bojiště se již nevrátil a zůstal ve Skotsku. Skotský král Karel I. jej v letech 1634 - 1637 pověřil vedením vojenské invalidovny ve Skotsku. V těchto letech Monro sepsal svoje vzpomínky z tažení na kontinentě. Byly vydány v roce 1637 pod titulem „Monro his expedition with the worthy Scots regiment (called Mac-Keyes regiment)".

Když v roce 1638 vypukly ve Skotsku náboženské války (Bishops´ Wars), zapojil se i Robert Monro a převzal velení prvního pluku spojenců. Společně s Alexandrem Lesliem dobyl v březnu 1639 Edinburgh Castle. Během druhého tažení velel vojskům soustředěným okolo Aberdeen kde potlačil vojsko klanů ze severovýchodního Skotska bojujících na straně krále.

Když vypuklo v říjnu 1641 povstání v Irsku, obdržel Monro patent na verbování pluku. Pod vedením Alexandra Leslie, nyní Earl of Leven, zastupoval nyní zájmy britské koruny proti povstalcům v provincii Ulster. V dubnu r. 1642 přistál s 2.500 muži v Carrickfergus. V rychlém nemilosrdném tažení poznamenaném mnohými masakry na katolickém obyvatelstvu za odvetu podobných násilností na protestantech v minulém roce obsadil severovýchodní Ulster. Lord Leven, který neměl mnoho chuti trávit svůj čas v poli, se vrátil do Skotska a přenechal velení nad expedičním sborem Robertovi Monro. V březnu 1644 jej parlament v Westminstru jmenoval vrchním velitelem všech spojeneckých vojsk v Irsku.

Monroovo postavení bylo dosti svízelné, britské vojsko nebylo u domorodého obyvatelstva oblíbené, docházelo k neustálým třenicím. Bojeschopnost jeho oddílů klesala dále, když skotské pluky byly povolány nazpět do Skotska, kde se měly pod velením markýze of Montrose zabývat rojalistickým povstáním.

Během leta 1644 se Monro pohnul na jih do regionu County Meath s úmyslem přinutit spojeneckou armádu jíž velel Earl of Castelhaven k bitvě. Ten se však bitvě vyhýbal a tak letní kampaň skončila bez výsledku. Odvoláním dalších jednotek 1645 nazpět do Skotska byl Monro ještě více oslaben. Následující rok Owen Roe O´Neal vytáhl do Ulsteru s novou armádou. Monro se pokusil tomuto postupu zabránit. V červnu 1646 byl však v bitvě u Benburb poražen. Po tomto neúspěchu se Monro snažil udržet v severovýchodním Ulsteru. Odtud zamýšlel vyslat kontingent skotských jednotek pod vedením svého synovce George Monro na podporu invaze Anglie. Část jeho důstojníků s tímto plánem nesouhlasila. Plukovník Monck přepadl v září 1648 hlavní stan Roberta Monro v Carrickfergus. Monro, zcela překvapen, byl zajat když ještě ležel v posteli. Byl pak dopraven do Londýna a uvězněn v Toweru, odkud byl propuštěn až v roce 1653.

Po jeho propuštění se odebral na panství Comber v County Down, patřící jeho druhé manželce Jean Alexandře, dceři Earl of Stirling, vdovy po Viscountovi Montgomery of the Ards, s kterou se oženil v roce 1644.

Robert Monro zemřel v Comber v roce 1680 ve vysokém věku 90 let.

Prameny:

Robert Monro, Monro his expedition with the worthy Scots regiment (called Mac-Keyes regiment)", 1637. Německý překlad Helmut Mahr, 1995 Neustadt a. d. Aisch

Peter Engerisser, „Von Kronach nach Nördlingen", Weissenstadt 2007

David Stevenson, „Robert Monro" Oxford, DNB 2004

Jane Ohlmeyer, „The Civil Wars in Ireland" Oxford 1998

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.