Zdroj: http://www.mortaigne.com/jak-zapalit-ohen-kresanim.a165.html / Vydáno: 19.10.2010 15:30 / Autor: Roman Urbani

Jak zapálit oheň křesáním?

RekonstrukceZcela jistě nepřicházím s novou a převratnou informací. Ba naopak, rozdělání ohně, případně zapálení doutnáku křesadlem je vcelku standardní věc. Nicméně myslím, že zejména pro nováčky, nebo lidi „mimo branži“ by popis, jak se to dělá, mohl být zajímavý.

Nepopírám, že existuje mnoho podobných, mírně odlišných i zcela jiných způsobů. Já popíšu způsob, jak rozdělávám oheň já, a jaké jsem s tím načerpal vlastní zkušenosti. Dělám to sice jen od roku 2002, kdy jsem si na bitvě v Hradci koupil první křesadlo, ale od té doby mě ta záliba ještě neopustila. Proč? Protože rozdělat oheň tímto způsobem není o mnoho pomalejší než sirkami nebo zapalovačem, ale je to výrazně malebnější a člověka to jaksi víc potěší. A je to prostě pěkný relax. A navíc, když je člověk připraven a umí to, je třeba zapálení doutnáku křesadlem spolehlivější a rychlejší než plynovým zapalovačem, a to zejména ve větru.

Přehrávač vyžaduje nainstalovaný flash player a aktivovaný javascript.

Pro začátek si vyjmenujeme, co pro rozdělání ohně potřebujeme. Protože se v různých kruzích používají pro stejné věci různé názvy, pokusím se v úvodu jaksi vydefinovat, co mám tím kterým slovem na mysli, a pak už to půjde samo.


Potřebujeme pochopitelně křesadlo (ocílku), křesací kámen, troud - tedy práchno, hubku nebo čerstvý uhlík pro zachycení jiskry, a podpal, snadno vznětlivou základní látku pro získání plamene. Někdy se pod pojmem troud skrývají obě poslední věci současně, někdy se nazývá troudem pouze zuhelnatělý prvek pro zachycení jiskry (tuhle terminologii použiju dál já), někdo označuje jako troud pouze tu vznětlivou a nakonec hořící část na podpal. Terminologie není zcela jasná, ale to není pro tento článek důležité.

Křesadlo (ocílka)

je předmět z uhlíkaté oceli, různého tvaru. Křesat se dá i některými starými noži, nerez samozřejmě nekřeše. Na tvaru a velikosti ani tak nezáleží, sám jsem jich ozkoušel několik, od žabičky na jeden prst po bezmála půlkilové hovádko, to je jen na vkusu, zálibě a osobní preferenci toho kterého soudruha.
Dnes už není problém křesadlo koupit řádově za stovku.

Křesací kámen

Jistě existuje více druhů kamenů, já osobně ale nejvíc preferuji pazourek z baltského pobřeží, nebo od La Manche. Mně se osvědčily tmavší odrůdy. Čím větší kámen, tím lépe, dá se potom dělit... Zejména na Anglickém pobřeží, za Doverem, se povalují skutečně velké valouny, výborné i na štípání do křesadlových zámků (jeden, původně o velikosti krabice od bot mám doma. Šutr, ne zámek...)
Důležité je, aby byl ten kámen štíplý, tedy měl alespoň jednu víceméně ostrou „křesací hranu". Opotřebovaná zkulacená hrana se dá celkem snadno naostřit.

Troud

Dá se použít hubka, vytvořená zuhelnatěním části choroše či podobného stromového parazita, nebo zuhelnatělý mech, přiznám se, že v tomto ohledu nemám víc praktických zkušeností. Když jsou čerstvé uhlíky v ohništi, lze je nastartovat vykřesanou jiskrou přímo do nich, ale to je případ spíš trvalejšího táboření na jednom místě.
Já pro zachycení jiskry používám zuhelnatělou látku - práchno, což už v „naší době" není existenciální problém, a ona ani ta spotřeba není kritická.
Tu zuhelnatělou látku vyrábím tak, že do plechové krabičky (docela dobrá je zaklapávací od energitu, nebo podobných cukrovinek co mají na benzinkách) nacpu látku, krabičku zavřu a hodím ji na nějaký čas do ohně. Látka musí být samozřejmě přírodního původu. Osvědčila se mi kombinace jemného a hrubého lnu, velmi dobré jsou také rifloviny. Krabičku v ohni nechávám odhadem 15-20 minut. Pak ji vytáhnu, otevřu... pokud je látka jen hnědá, je potřeba péct dál, až zcela zčerná a začne povolovat, avšak ne moc. Jak se začne sama rozpadat je to už přepečeno, a je potřeba začít zgruntu znova.
Klíčové je, jak zachytává jiskry. Pokud dopadající jiskra udělá okamžitě červený terč, a jemným fouknutím se šíří dál, je to stav, jak má být.
No a dále je potřeba něco, aby se zachycená jiskra mohla rozrůst v plamen, tedy něco snadno zápalného.
Já opět nejraději používám suchou slámu nebo seno, když je slamník, tak není problém, jinak nosím jeden, dva smotky sena sebou. Pro vyšší teplotu hoření podpalu já osobně přidávám trochu natrhané březové kůry, ale to spíše pro osobní pocit...
Výborné je pro rozdělání i suché ptačí hnízdo (pokud není plné prachu a exkrementů...), nebo suché jehličí. Uvádí se i další přírodní materiály, třeba jemné hobliny. Zase je to o tom vkusu.


Jak na to?

Připravíme si základ na podpal tak, že do smotku sena vložíme trochu hrubšího práchna (hubky), a uděláme si takovou kukaň s tím zuhelnatělým uprostřed.
No, a pak už nám zbývá vykřesat první jiskru.
Vláčným pohybem křísneme hranou křesadla o hranu kamene. Záleží, jak komu křešou ruce, tedy jestli mu při křesání padají jiskry spíš dolů pod kámen, nebo vylétají nahoru.
Podle toho dáváme jemný troud buď na kámen, anebo křešeme přímo těsně nad celým zápalným smotkem. Mě osobně létají jiskry spíše nahoru, takže pokládám kousek troudu na kámen, a jiskru v něm zachycenou ještě na kameni rozfoukám, a vložím do celého smotku. Pak rozfoukám celý smotek, a jak vyšlehnou plameny, je vyhráto (hlavně plamínky v zápalu boje nesfouknout).

Ostatně... obrázek je lepší než sto slov, a o videu to platí trojnásob. Tak se na ně podívejte.